Próza a poezie

Ani sami bohové patří neoddiskutovatelně do zlatého fondu světové sci-fi. Vynález Pozitronové pumpy, která umožňuje téměř zdarma a neomezeně čerpat z blízkého paralelního vesmíru energii, přivedl lidstvo do éry hojnosti a blahobytu. Skupina vědců však zjišťuje, že obě universa jsou těmito energetickými přenosy narušována. Pokud se lidstvo nevzdá snadno nabytého pohodlí, zaniknou oba vesmíry. Kniha, která je dnes aktuálnější než kdy předtím, představuje velmistra žánru na vrcholu sil.

V osmnáctém století o nadvládu nad severoamerickým kontinentem soupeřily koloniální velmoci Francie a Anglie. V tomto krutém boji vojska znepřátelených stran často využívala schopností a znalostí indiánských kmenů a také zkušeností bílých lovců a stopařů. Jeden z nich, zálesák Sokolí oko společně s Mohykány Čingačgúkem a jeho synem Unkasem, vyrazí na nebezpečnou výpravu, jejímž cílem je záchrana dcer britského plukovníka Munroa… Poslední Mohykán je nejznámější a nejoblíbenější knihou amerického spisovatele J. F. Coopera. Fascinující příběh se dočkal i několika filmových adaptací, ale řada skvělých zápletek a scén z knihy se do jejich scénářů nedostala.

Čapkovy apokryfy patří k textům, které k nám stále promlouvají současným hlasem. Čapek je příležitostně psal v průběhu celé své literární dráhy, a představují tedy určitý průřez tématy, jimiž se zabýval. Apokryf je specifický literární žánr s dlouhou tradicí – původně se jednalo o texty, které měly vyplnit „mezery“ v biblických příbězích a kanonických životopisech svatých. Čapkovy apokryfy se však nesnaží dobrat toho, „jak to bylo“ nebo dokonce „jak to bylo doopravdy“. Z každého velkého historického či literárního příběhu si autor bere pouze střep – postavu, větu nebo scénu – a zasazuje ho do vlastního rámu. Cílem není poučení, ale hra. V našem vydání jsme se rozhodli v této hře pokračovat a o poněkud netradiční ilustrace jsme požádali současného výtvarníka Mariana Pallu.

Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Dívka jménem Nova si 11. prosince 2082, tedy o sedmdesát let později, než je Annina přítomná chvíle, otevře počítač a najde tam dopis od prababičky z 11. prosince 2012. Svět budoucnosti vypadá docela jinak. V rodinném sadu stojí rodiče na žebříku a opylovávají štětečkem stromy, protože hmyz je vzácnost. Nova si přeje zažít svět, jak vypadal za prababiččina mládí. Kdyby se tak Nova mohla vrátit, mohla by něčemu zabránit, dělat něco jinak, vynasnažit se nějak, aby zvířata nevyhynula. (Některé vyhynulé druhy se podařilo udržet jen ve speciální zoologické zahradě.) Jako červená nit se knihou táhne téma: Každý by si měl uvědomit, že jeho odpovědností je, abychom zanechali zemi v takovém stavu, v jakém byla, když jsme na ní žili. Autor se nevyhýbá ani politickým tématům, jako je rozšiřující se poušť a z toho plynoucí agresivita tamních národů, přílišné spoléhání na těžbu ropy, obchodování s tzv. klimatickými kvótami. V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii.

V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává.

Satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou zachycující období od roku 1952 do gorbačovské perestrojky. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava.