Na
jaře letošního roku 2014 jsme se s několika
spolužáky - fotbalovými nadšenci - rozhodli, že se pokusíme o nemožné a
zúčastníme se turnaje Mc Donald´s cupu s tím, že se nenecháme
zahanbit a
postoupíme alespoň do druhého kola soutěže - samozřejmě, že se pokusíme
dostat,
se co nejdál to půjde (-: …
Od
února jsme pilně trénovali a téměř denně jsme (většina z nás)
chodili na tréninky ve škole i po škole, hráli jsme zápasy a turnaje.
Prostě
makali jsme na sobě, co to šlo. Nejdřív v tělocvičně a později i
venku na
hřišti. Naše výsledky byly střídavě oblačné - jednou výhra, jednou
prohra.
Jezdili jsme na přátelská utkání s fotbalovými kluby v našem
okolí -
do České Lípy, do Benešova a do Děčína - Boletic. Byly to velice
náročné
turnaje plné křiku p. trenéra a povzbuzování p. učitelky. Na každém
hřišti jsme
nechali mnoho a mnoho slz a potu… Někteří více, než jiní. Ale nevzdali
jsme to.
A
jednoho dne to přišlo. Bylo to 25. dubna. V pátek. Už
týden dopředu jsme byli všichni nervózní a nemohli jsme se dočkat, až
si
oblékneme ty parádní temně červené dresy a všem ukážeme, že letos je
vítězství
naše!!!
Nastoupili
jsme plní ideálů v kompletním nasazení
dvanácti hráčů.
Z pátého
ročníku: kapt. Martin Baláž, Josef Deňo, Jan
Forszták, Dominik Greguš, Michal Kabele, Dominik Pavlis, Daniel Sekyra
a
Veronika Veselá; ze čtvrtého ročníku: Luboš Bíža, Dominik Cívka a
Ondřej
Stýblo; a ze třetího ročníku: David Konečný.
Náš
supr kapitán nás ihned profesionálně rozcvičil a
rozehřál naše zkřehlá těla. Byla docela zima a foukal nepříjemný
studený vítr.
Zatím nepršelo. Vzali jsme si míče a rozkopali jsme se. Společně
s námi se
rozcvičovalo ještě jedno družstvo - Markvartice, domácí tým. Pomalu
z nás
opadávala obrovská nervozita a převládalo nadšení pro hru. Konečně
dorazil
autobus s ostatními soupeřícími družstvy. Hráči se převlékli,
rozehráli a
promluvil p. ředitel markvartické školy. Popřál všem mnoho úspěchů a
zahájil
první hru.
Jak
to dopadlo? No, zpočátku velice nevalně. První zápas byl
s opravdu těžkým soupeřem, s předpokládaným vítězem turnaje – se
ZŠ
Kamenickou z Děčína. Bylo velice náročné odolat jejich útokům, ale
bojovali jsme!
A pak
nám dali branku. No to bylo těžké zklamání… My jsme to
však nevzdali a bojovali jsme dál. Ale skóre jsme už nedokázali otočit.
A ani
vyrovnat. Hra trvala pouze 12 minut a to není moc času. Následně jsme
jednou
těsně vyhráli, jednou prohráli a pak už jsme jen vyhrávali – už nás
nepřekvapili.
VŠECHNY
OSTATNÍ JSME HBITĚ PORAZILI! To nikdo nečekal! Najednou
jsme byli jedni z favoritů na postup! Bylo to celou dobu napínavé „jako
kšandy“.
Nakonec
jsme vybojovali DRUHÉ POSTUPOVÉ MÍSTO!!! No to Vám
bylo radosti a veselí! Lítali jsme po hřišti jako smyslů zbavení!
Skákali jsme
a poponášeli jsme se navzájem! Vlasy nám vlály ve větru a nic nás
nemohlo
zastavit!… Ono se to opravdu stalo! MY JSME SKUTEČNĚ POSTOUPILI! A
DOKONCE Z
DRUHÉHO MÍSTA!!!
Tak
to nikdo nečekal. Pro všechny jsme byli obrovským
překvapením. My sami jsme si mysleli, že budeme bojovat maximálně o
čtvrtou
postupovou pozici - ale najednou jsme byli dokonce favority do dalšího
kola! No
to byla fantazie. Zalily nás úžasné pocity naprosté blaženosti. Ta
dřina za to
stála…
Na
okresní kolo, konané 16. 5., jsme jeli i
s fanouškovskou základnou - měli jsme vlastní roztleskávačky (-:
(-: (-:
Po
nástupu se začalo ihned hrát. Bylo vidět, že týmy, které
dnes dorazily, nebude tak snadné v poli přehrát. Všechna školní
družstva
měla ve svém výběru hráče, kteří stejně jako někteří z nás hrají
profesionálně za některý fotbalový klub. Sledovali jsme, které hráče
bude nutné
hlídat. A pak už jsme nastoupili. Naším soupeřem byli - stejně jako
posledně -
hráči z Kamenické z Děčína. A bohužel, znovu nás porazili.
Tentokrát
dokonce 2:0. Ach jo. Byla to drtivá porážka. Dali jsme do hry všechno,
co jsme
uměli a co nám soupeř dovolil, ale nestačilo to. Pomalu jsme se - a
velice
neradi - smiřovali s tím, že to na další postup asi nebude.
Postupoval
totiž pouze jeden tým - ten nejlepší. Potom už jsme s nikým jiným
neprohráli. Soupeři postupně odcházeli jeden za druhým se smutným,
poraženeckým
výrazem ve tváři. Škoda té jedné školy, která porazila nás…
Bohužel,
naše úsilí na postup nestačilo. Umístili jsme se
však na skvělém druhém místě (- : Dokonce jsme dostali i
krásný pohár
a medaile!!!
Náš
kapitán - Martin Baláž, byl oceněn jako nejlepší hráč
turnaje (-: A všichni měli opět výbornou náladu…
Ještě
společné foto … a zase za rok …
... A
to budete teprve koukat!!!