Dne 13. 6. 2024 jsme navštívili pana Martina Kuriše. Ukázal nám hodně věcí. Je velmi hodný a příjemný, trpělivý a pracovitý. Nejvíce mě zaujaly dřevěné sochy. Pan Kuriš je musel dělat strašně dlouho. Musel je vyrábět půl roku, nebo možná i víc.

Zahrála jsem si divadlo a také jsme vyráběli pohyblivé obrázky. V Příbrami jsme byli společně se čtvrtou třídou. Moc jsem si to užila. Celý den byl zábavný.

Eva Šefraná, 5. třída

Dne 13. 6. 2024 jsme se společně se 4. třídou vydali na návštěvu za panem Martinem Kurišem. Když jsme dorazili na místo, tak jsme si zahráli loutkové divadlo. Poté jsme si byli prohlédnout jeho dřevěné sochy. Měli jsme výtvarnou dílnu a mohli jsme si každý vyrobit pohyblivý obrázek. Ke konci jsme si opekli buřty a šli jsme domů.

Roman Keznikl, 5. třída

Pan Kuriš nám představil své loutkové divadlo, hrálo se s pomocí žáků. Jeho syn Antonín, jakožto kytarista, doplňoval do příběhu hudbu. Příběh byl podle knihy Modrák.

Po představení jsme snědli lahodnou buchtu od paní Kurišové. Pak nastal workshop. Mohli jsme si vyrobit vlastní obrázek, který se dokázal hýbat. Nejprve se udělala skica na čtvrtku, poté se vystřihla, pak se špendlíky připevnila na karton a části se dokázaly hýbat.

Kdo měl hotovo, mohl si nad ohněm opéct buřty, nebo hrát na kytaru, nebo jen tak posedávat.

Lukáš Vlas, 5. třída