Ráno bylo před budovou školy živo. Kromě autobusu s řidičem tam postávala spousta rodičů a dětí. Naloženy byly děti i zavazadla, pročež ukápla nejedna slzička. Rodiče byli zodpovědnými pedagogy ujištěni, že až dorazíme, předáme o tom zprávu do ředitelny. Cestu si žáčci krátili sledováním ubíhající krajiny za oknem, baštěním svačiny, manipulací s mobilními telefony či jinými elektronickými vymoženostmi a mezitřídní družbou. Nikomu se naštěstí během cesty neudělalo nevolno.
Přestože počasí bylo za Českým středohořím slunečné, ve středních Čechách začala převládat opět oblačnost. V půl jedenácte jsme se zastavili u jedné nejmenované benzinové pumpy. Žáci i učitelé se ihned chopili příležitosti, aby doplnili své zásoby. Hrozila totiž bídná smrt hlady. Této hrozbě pohotově zabránily langoše, bagety a hranolky. Hurá, smrt byla tedy zažehnána.
Před půl dvanáctou se blížíme k Varvažovu, chvilka bloudění, malá telefonická konzultace a už jsme tu. Malebným údolím obklopeným smíšenými lesy se vine říčka. Údolíčko je posypáno chatkami a správními budovami. Přibližně uprostřed je travnatá plocha s několika hřišti. Po vyložení všech věcí z autobusu, tedy dětí, kufrů, báglů, krosen a nejrůznějších typů tašek, nastává fáze ubytování. Verneřičtí okupují tři rozměrné přízemní chaty. V každé jsou čtyři pokoje většinou pro šest osob. Máme tedy dva pokoje v chatě číslo 8, čtyři pokoje v chatě číslo 10 a učitelé přebývají ve dvou pokojích v chatě číslo devět.
Zvláštní je, že od doby, co jsme přijeli, začali žáci po sobě trochu pořvávat, a to jsme vlastně v lese. Musí prostě pochopit, že když přijdou k sobě blíž, mohou snížit intenzitu hlasu. Svítí sluníčko a pofukuje trochu vítr. Hlášení vedení školy je podáno asi hodinu po příjezdu s příslibem, že tak bude učiněno každý den. Poznáváme několik správních zaměstnanců a jednu kolegyni z jiné školy, která si velmi chválí místní stravu. No, za chvíli posoudíme sami. Máme oběd ve 13:00. Je k němu vývar s rýží a brambory s uzeným masem a okurkou. Polévku si naléváme samostatně z mís. Hlavní jídlo je vydáváno u okénka. Čaj je možno načerpat z kohoutku trčícího ze zdi. Některé děti si daly jen polévku, asi jsou přecpané pochutinami z domova. Strava, pokud můžeme soudit, je kvalitativně i kvantitativně na úrovni.
Po obědě se ochladilo. Dostáváme povlečení a každý si povléká postel. Zdá se, že povlaky na polštáře jsou trochu menší. Během siesty zjišťujeme, že je zde kantýna otevřená hodinu po obědě a hodinu po večeři. Toho žáci bezpochyby využijí (a nejen žáci), přestože je o nás, co se týká stravy, dobře postaráno.
Ve 14:30 dostáváme k dispozici tác s nakrájeným perníkem a ořechy posypaný cukrem, je to svačina. Po perníku se jen zaprášilo. Odpoledne děti tráví ve společnosti svých učitelů a věnují se procházce po okolí, zkoumání břehu řeky, kopané, volejbalu či línému tenisu. Někteří nepohrdli společenskými hrami.
Devatenáct hodin. K večeři jsou špagety s omáčkou, na některé šťastlivce zbyl i sýr na posypání. V zápětí jsme pozváni na retro mejdan, Adéla má narozeniny a Kamila svátek. Připíjíme si malinovým šampaňským. Zřejmě půjde o bujarý večírek. Hudba vyhrává, nicméně jsme nuceni připomenout, že večerka je v deset.
Před desátou hodinou je všem zdůrazněno, aby si došli na záchod. Marně. Ještě ve tři čtvrtě na jednu v noci se někteří vypravují na záchod. Noční klid nebyl úplný, žáci na sebe museli bouchat přes tenké stěny pokojů a náměty k hovorům jim také dlouho nedocházely. Snad se zítra unaví více a noční klid bude opravdu nočním klidem.
Po ranní hygieně následuje snídaně – rohlíky se směsí Nutelly a másla a čaj. I dnes je počasí nepříznivé, je zataženo, ale zatím neprší. Děti dostávají svačinu na cestu (pomeranč nebo banán) a vyrážíme do nedaleké vesničky Varvažov. Cesta vede strmě do kopce lesem, pak procházíme mezi poli a hle, už jsme na kraji obce. Vítají nás typické domky jihočeské vesnice. Na návsi je rybníček, v současnosti asi využívaný jako požární nádrž pro dobrovolné hasiče. Za povšimnutí stojí honosné stavby podél silnice, později se dozvídáme z informační tabule, že jde o zámek. Roztomile na nás působí i domky místních obyvatel. Obchod. To slovo má pro naše žáky neobyčejný význam, skoro by se dalo říci magický. Přestože jsou všichni po snídani a svačině, berou obchod útokem a to opakovaně. Několik žáků si nakoupilo pohledy, aby jimi udělali radost svým blízkým. Problémem ovšem je, že v obchůdku nemají poštovní známky. Existují prý tři různé způsoby řešení. Dojít si na poštu, odchytit pošťačku nebo hodit pohled do schránky s desetikorunou. Po nezbytném nákupu jsme se tedy vydali dál okolo řepkového pole do lesa, kde se žáci rozptýlili a vytvářeli malé stavby z přírodních materiálů.
Když jsme se vrátili
do základního tábora, čekal na nás oběd
– smažený sýr, hranolky a kečup. Po hodinovém odpočinku přišel na
řadu
desetiboj, který byl uspořádaný u příležitosti dětského dne. Skládal se
z následujících disciplín: běh (chůze) s vejcem na lžíci,
rozebírání
kovového hlavolamu, hod papírových koulí do odpadkového koše, skok přes
švihadlo, hod míčem na koš, tužka a lahev, snímání karet (větší bere),
pinkání
s míčkem, hod vlastnoručně vyrobenou vlaštovkou do dáli a
vykopávání míče
do vrchu. Uprostřed desetiboje se našlo místo pro svačinu – rohlík se
salámem.
Celkové vyhodnocení se odehrálo po večeři (znojemské omáčce s rýží),
pro
zajímavost uvádíme první tři místa: Jan Čejda (5. třída) – 44 bodů,
Aleš
Prskavec (6. třída) – 42 bodů a Václav Efler (5. třída) – 37 bodů. Dále
byli odměněni
i stavitelé lesních chýší. Všichni také dostali něco malého
k svátku (MDD).
Zítra by nás měl čekat odpolední výlet do Čimelic.
Noc proběhla relativně v klidu, až na některé žákyně, které projevily touhu si po večerce trochu zazpívat. Děti vylezly z chatek až po osmé hodině, bylo znát, že se již trochu znavily. K snídani nám připravili rohlíky s vajíčkovou pomazánkou a margarín, nechyběl samozřejmě čaj. Dopolední program byl následující. Žáci se mohli zapojit do jedné z šesti aktivit. Na výběr byly: hra v šachy, turnaj v člobrdu, turnaj ve volejbale, fotbalový zápas, vybika a procházka do Varvažova. Každý se přihlásil, kam chtěl, a to včetně učitelů. Všechny akce byly důmyslně promyšleny, hrací schémata připravena a účastníci rozlosováni do skupin. Náš program byl ovšem narušen deštěm. Sice zde již předtím bylo několik krátkých přeháněk, ale nyní se rozpršelo celkem hustě a vytrvale. Začalo pršet kolem jedenácté hodiny, a proto jsme se museli uchýlit k člobrdu a šachům. Realizovala se jen procházka a jeden volejbalový zápas. Posvačili jsme jablka.
Odpolední program byl
vážně narušen, cesta do Čimelic a
tamní vyhlášené cukrárny se neuskutečnila. Přemístili jsme se alespoň
na oběd –
bramborovou polévku a jogurtové knedlíky s višňovou glazurou.
Siestu
pochopitelně všichni tráví na chatkách. Vypadá to, že odpoledne se bude
dohrávat člobrdoturnaj a šachy, nově se zařazuje turnaj v kartách
a dáma.
Prostor je ponechán i pro individuální zábavu. Protože stále prší,
přemisťujeme
se do jídelny společně s různými hrami, které jsme prozřetelně
vzali ze
školy. Původně měli sloužit k doplňkové činnosti, ale v tomto
nepříznivém
počasí se staly hlavní náplní pro odpoledne a večer. Naplno se
rozbíhají
turnaje, dále se hrají Aktivity, Logic, Kris Kros a další.
K svačině je
jogurt a rohlík. K večeři je přichystáno vepřové maso
v houbové omáčce
s těstovinami. Po večeři vrcholí turnaje, pršoturnaj vyhrává
Václav Efler,
v člobrdu je nejlepší Květa Nová. Stále prší, a tak vítáme nabídku
zástupce cestovní kanceláře, který všechny pozval na zítra na odpolední
promítání filmu a večerní diskotéku. Uvidíme tedy, jaké zítra bude
počasí a
jaký tedy budeme mít program.
Noc proběhla klidně. Některé ospalce jsme museli vyhánět k snídani (rohlík + sýrová pikantní pomazánka s česnekem a čaj). Kupodivu stále prší. Pár odvážlivců se vypravilo po mostku do lesa za vodou, ale brzy se kvůli rozbahněnému terénu museli vrátit a raději se vydali již vyzkoušenou cestou do Varvažova. Ostatní se připravovali na módní přehlídku. Nebyla to ledajaká přehlídka. Dívky nalíčily – přeměnily své odvážné spolužáky na sličné modelky. Když jsme se všichni sešli v klubovně, mohla začít promenáda. Součástí bylo i interwiev s jednotlivými modelkami a závěrečný společný tanec. Následovala pomerančová svačina. Před obědem proběhlo hlasování, každý mohl vybrat tři nejlepší modelky. Paní kuchařky si dnes pro nás k polednímu menu přichystaly čočkovou polévku a rizoto. Po šedesátiminutovém odpočinku byl pro zájemce připraven film. V jídelně se promítal americký film Noc v muzeu 2. Po jeho skončení byla k dispozici svačina – trojúhelníček sýra a rohlík.
Odpoledne přestalo na tři hodiny pršet, někteří toho využili a zahráli si líný tenis nebo fotbal. V podvečer došlo na vyhlašování Miss Varvažov. Nejvíce se líbila Lady Šebková, druhé místo obsadila Mařenka Mocová a třetí skončila Václavka Eflerová. Zároveň byli odměněni vítězové turnajů z předchozího dne. Později se rozšířila fáma, že naší osadě hrozí povodeň. Dokonce některý žák zavolal tuto informaci domů. Museli jsme všechny uklidnit a ubezpečit je, že nebyl vyhlášen ani první stupeň povodňové aktivity.
Poslední večeře
sestávala z pečeného kuřete a brambor.
Na dvacátou hodinu byla naplánována diskotéka, a proto se některé dívky
uchýlily k paní učitelce Frýdkové, aby je zkrášlila. Do jaké míry
se jí to
povedlo, ať posoudí jiní. O tom, že diskotéka začala, nás neklamně
přesvědčil dunivý
zvuk. Tyto magické tamtamy přilákaly všechny tancechtivé. I paní
učitelka Lehká
se tam podle některých odvázala. Večerka byla mimořádně v jedenáct
hodin,
tedy o hodinu později než obvykle.
Probouzíme se do pěkného slunečného dne. To zamrzí. Až v den návratu je počasí, které jsme si přáli po celou dobu pobytu. Po snídani (nakrájený bochánek a čaj) odevzdáváme ložní prádlo, uklízíme a předáváme chatky. Odjíždět máme v deset hodin. Dozvídáme se ovšem, že autobus pro nás nemůže zajet až do údolí, protože je nový a poškrábal by se mu lak o větve stromů u cesty. Vydáváme se proto 2 kilometry k silnici. Zavazadla jsou za námi dopravena dodávkou. Nyní můžeme vyjet, je jedenáct hodin. Cestu nám tentokrát zpříjemňuje film, neboť autobus je vybaven DVD přehrávačem a televizorem. Za Prahou zastavujeme u benzinové pumpy. Můžeme si odskočit, nakoupit potraviny a nasvačit se. Do Verneřic přijíždíme ve dvě hodiny odpoledne.
(Upraveno podle zápisníčku, který si zaznamenával Jiří Benda s podporou Aleny Frýdkové a Lenky Lehké)
Na fotografiích můžete spatřit: