Když jsme byli osloveni, zda se zúčastníme projektu, který hledá Český ráj v oblasti, kde žijeme - v Českém středohoří, neváhali jsme. Tušili jsme, že nás čeká něco zajímavého, co může obohatit naši cestu za poznáním. Chtěli jsme se včlenit do projektu, ve kterém je zapojeno více škol a který svým zadáním překračuje hranice našeho města.
Projekt jsme konkrétně zaměřili na verneřickou architekturu, protože i v ní se jistým způsobem odrážejí změny ve společnosti. Zajímalo nás, jaké stavby v našem okolí byly, k čemu sloužily a kdo je obýval. Vždyť každá stavba je vypravěčem mnoha příběhů, je kamennou kronikou, která nás vybízí k tomu, abychom v ní listovali a pokusili se přečíst svědectví o událostech, které jsou dávno minulé, o lidech, kteří již nežijí, a přesto k nám promlouvají. Zastavme se na chvíli v současném uspěchaném světě a zkusme naslouchat těmto němým vypravěčům. Snad v nás jejich poselství něco zanechá.

Verneřice se staly 10. října 2006 znovu městem. Tato skutečnost nás docela překvapila a přinutila nás k zamyšlení, proč právě Verneřice mají být město. Počet jejich obyvatel je jen něco málo přes tisíc, leží stranou velkých dopravních cest, nepatří ani k centrům hospodářským. Ale odpovědi na naše otázky jsme přece jen našli – v historii.
Verneřice vznikly v období kolonizace patrně ve 2. polovině 13. století. Původně zřejmě náležely k šafrštejnskému nebo děčínskému panství. První písemnou zmínku máme z roku 1384, kdy už Verneřice byly velkou trhovou obcí a patřily pod Drahobuz. Od 14. srpna 1497 můžeme mluvit o městečku, práva Verneřičtí obdrželi od Zikmunda z Vartenberka. Město Verneřice se dále rozvíjí po roce 1522, kdy k privilegiím již existujícím císař Maxmilián přidává městu znak a právo městské pečeti. Měšťané tak měli právo vést městskou knihu, právo várečné a dědické, získali i právo týdenních trhů (1530), od roku 1537 měli svobodné soudnictví a svobodnou rychtu.
Verneřice byly městem poddanským, a tak se samozřejmě střídala období, kdy měšťané se svojí vrchností vycházeli v dobrém a byly podporovány jejich snahy, s těmi dobami, kdy se přízni vrchnosti netěšili. Došlo i na otevřený boj mezi městem a vrchností v tzv. verneřické pivní válce v roce 1575.
Důležitý mezník v rozvoji města byl nástup průmyslové výroby. Verneřice se staly významným centrem textilního průmyslu. V roce 1707 zde byla založena první bavlněná přádelna na českém území. Jan Josef Leitenberger založil v roce 1770 kartounku, kterou v roce 1774 stejně jako většinu města postihl ničivý požár. Již o dva roky později ale Leitenberger obnovil výrobu a v roce 1797 začal vyrábět i v mechanické přádelně inspirované anglickými vzory. Další přádelnu ve Verneřicích založil F. A. Pilz, od roku 1824 zde stroje poháněla pára. V 19. století ve Verneřicích dále fungovala také strojírna, k rozvoji města přispěla i těžba uhlí v malých dolech v okolí (Příbram, Sluková, Čáslav). Verneřice prožívaly období rozkvětu, v roce 1857 byl počet obyvatel Verneřic větší než počet obyvatel Děčína. Dnes žije ve Verneřicích asi padesátkrát méně obyvatel než v Děčíně.
Začátkem 20. století město začíná upadat. Problematická je totiž poloha Verneřic. Nachází se v poměrně odlehlé části regionu. Tento nedostatek se pokusila napravit železniční trať Velké Březno – Verneřice budovaná v letech 1889-1890, předpokládaný efekt se ovšem nedostavil. (Provoz na trati byl zastaven v roce 1978.) Verneřice se postupně z průmyslového střediska stávají oblastí s převažujícím zemědělstvím.
V říjnu 1918 vzniká Československá republika, jejíž součástí se stává i Verneřicko s převažujícím německým obyvatelstvem. Po podepsání mnichovské dohody je tato oblast jako součást Sudet připojena k Německu. Z období druhé světové války stojí za zmínku skutečnost, že právě tehdy je sem, do budov bývalé strojírny, přesunuta výroba kartáčů pro německou brannou moc. Na tuto výrobu se zde navázalo i po válce a dodnes vyrábí drátěné kartáče společnost Kart Verneřice.
Po druhé světové válce v roce 1945 byla většina původních obyvatel odsunuta. Celkem se jednalo skoro o 4 000 lidí. Některé části dnešních Verneřic pak už nebyly znovu obydleny. Zanikly osady na Božím vrchu, v Malých Loučkách a Velkých a Malých Stínkách. Bez stálých obyvatel zůstala i mnohá stavení v ostatních částech obce – Verneřicích, Rychnově, Příbrami, Rytířově, Loučkách a Čáslavi. Některá dlouhou dobu chátrala a v 60. - 70. letech podlehla vlně demolic (stejně jako kostel na Božím vrchu a na Rychnově), jiná měla větší štěstí a staly se z nich chlouby nadšených chalupářů. Nepodařilo se také v plném rozsahu obnovit ani průmyslovou výrobu, kromě zmiňované kartáčovány v obci působí od roku1961 společnost Kovos.
Pokud se někam vydáte v létě, téměř nemůžete minout stáda pasoucích se krav. Verneřice v současné době ožívají zejména v teplejší části roku, kdy se sem na své chalupy přijíždí rekreovat mnoho lidí. Také díky nim zůstala zachována řada příkladů lidové architektury. Rytířov je dokonce navržen na vyhlášení památkovou zónou.
V poslední době se o Verneřicích mluvilo zejména v souvislosti s digitalizací televizního vysílání, protože v části Příbram se nachází vysílač Buková hora pro oblast severních Čech.  
Verneřice jsou místem, kde se vždy střídala období slávy a úpadku. Jen o městská práva přišly dvakrát (v 19. a 20. století), původně byly obchodním centrem jako významná trhová osada, pak se zdály příliš odlehlé, byly na špičce průmyslu v Čechách i především zemědělskou oblastí. Jak bude vypadat budoucnost?

Michael Černý, Soňa Doušová, Lucie Filingerová, Dominik Galčan, Nikola Svatošovová, Jana Trejbalová, Michal Virkovský a Daniel Zygula
 
Ondřej Čerňák, Daniel Gubanič, Klára Košnářová, Tomáš Kučera, Lucie Kyblová, Petra Petlánová, Lenka Primusová, Petr Rokos, Vladimír Rokos, Martina Rýdlová, Barbora Součková, Diane Staňková, Martina Svobodová, Dominika Tomášová a Daniel Žemlička
 
Tereza Baldinusová, Petr Benda, Karolína Faltová, Pavel Kříž a Eliška Zygulová

paní Pavle Hnízdové, starostce Verneřic, za zapůjčení alb s fotografiemi
panu Petru Jozovi, zástupci ředitele SOkA Děčín, za spolupráci a poskytnutí historických fotografií
panu Jiřímu Kudrnáčovi, sběrateli fotografií, za besedu ve škole a poskytnutí historických fotografií v digitální podobě
paní Janě Cestrové a paní Janě Kubákové za zpřesňující informace k popiskům fotodvojic

V měsících březnu a dubnu roku 2007 jsme byli seznámeni s projektem. Jednotliví žáci ze 7. - 9. třídy se dobrovolně přihlásili do práce na projektu, promysleli si, na jaké části popř. celku by se chtěli podílet. Prohlédli jsme si na internetu obdobný projekt - Krajina za školou, seznámili jsme se s postupem práce. Žáci se pokusili doma a u příbuzných vyhledat zajímavé historické podklady.
Prvním krokem bylo shromažďování historického materiálu, historických fotografií a jejich skenování. Proto jsme v květnu navštívili Městský úřad ve Verneřicích. Paní starostka Pavla Hnízdová nám vyšla vstříc, zapůjčila nám alba fotografií, na kterých se nacházejí snímky Verneřic zejména z druhé poloviny 20. století. A započalo skenování, u kterého se nás vystřídalo mnoho, neboť jsme skenovali přibližně 50 fotografií. Jednu fotografii přibližně 5 - 6 minut. (Černobílé fotografie jsme skenovali s rozlišením 1200 DPI v 256 odstínech šedi. Barevné fotografie s rozlišením 1200 DPI v odstínech milionů barev.)
V pondělí 21. května 2007 se konala návštěva Státního okresního archivu Děčín. Seznámili jsme se s badatelským řádem a získali jsme zajímavé fotografie Verneřicka. Některé již byly zpracované v digitální podobě (u nich nebyla možnost ovlivnit velikost rozlišení), několik fotografií bylo nově naskenováno.
Ve středu 6. června přišel na pozvání do naší školy pan Jiří Kudrnáč, místní sběratel fotografií. Během hodinové besedy jsme si prohlédli na multimediální tabuli mnoho pozoruhodných fotografií a slyšeli jsme poutavý komentář. Pan Kudrnáč nám rovněž poskytl pro naše záměry několik fotografií v digitální podobě.
Naskenované historické fotografie z Městského úřadu ve Verneřicích bylo nutno upravit - některé otočit a oříznout. Vzhledem k velikosti souborů v poměru k velikosti RAM si tyto operace i na relativně výkonném PC vyžádaly hodně času.
Na konci školního roku 2006/2007 jsme se mohli ohlédnout za svou dosavadní prací. Podařilo se nám shromáždit velké množství historických fotografií (přibližně sto snímků). Vyhodnotili jsme soutěž, která spočívala v tom, že žáci pátrali po historických fotografiích. Sešlo se i několik zajímavých historických materiálů (publikace, kopie kroniky). Na těchto krocích jsme spolupracovali všichni společně (7. - 9. třída).
V září nového školního roku jsme si na základě získaných historických fotografií vymezili šest témat, které chceme dále zpracovat. Žáci (nyní 8. a 9. třídy) se rozdělili do šesti týmů a začali dále na projektu pracovat skupinově. Ke každému tématu disponujeme různým počtem snímků, různé kvality. Některé historické fotografie zachycují téměř totéž, fotodvojici jsme zpravidla pořizovali pouze podle jedné z nich.
Naše témata:

• Proměny verneřického náměstí ve 20. století
• Osudy zaniklých kostelů na Verneřicku (Rychnov, Valkeřice, Boží vrch u Verneřic)
• Historie zpracovatelského průmyslu ve Verneřicích (pivovar, mlýn, mlékárna, pekárna)
• Bývalé a současné školy ve Verneřicích (Verneřice, Příbram, Rychnov, Loučky, Čáslav)
• Stavby na Bukové hoře
• Stavební vývoj Nádražní ulice

Koncem záři a v průběhu října jsme zahájili terénní práce - vyhledávání lokalit, odkud byly pořizovány staré fotografie, a vlastní fotografování. Jedná se asi o nejobtížnější část celého projektu, protože vyhotovit „shodný“ snímek je velmi náročné. Někdy je nutné se na dané místo i vrátit a fotografovat znovu. A to už ani nemluvíme o tom, že je třeba nejprve zjistit, kde byl daný snímek pořízen, protože realita je v současnosti jiná. Občas ani nelze novou fotografii pořídit, neboť neexistuje žádný shodný bod, podle kterého bychom se mohli orientovat.
 Na podzim jsme udělali 12 fotodvojic pro potřeby této knihy a výstavy. Další fotodvojice plánujeme vytvářet na jaře, budeme je vkládat na webové stránky projektu a webové stránky školy (www.zsvernerice.cz).
V listopadu jsme začali s vytvářením fotodvojic. Žáci fotodvojice vytvářeli z historické a nové fotografie za pomoci programu Zoner Photo Studio 9 (publikační funkcí Krajina za školou). Zde se teprve ukázalo, jak přesně byly nové snímky vyfotografovány.
Ve stejném měsíci žáci 8. třídy sestavovali pojednání o historii a současnosti Verneřic. Dělo se tak v hodinách cvičení z českého jazyka. K dispozici měli různé výstřižky a publikace, stranou nezůstaly ani informace z internetu.
V pátek 23. listopadu debatovali žáci 9. třídy v rámci společenskovědního semináře s  místním kronikářem. Dozvěděli se něco o významu kronikářství a připomněli si nejstarší české kroniky. Kronikář jim také poskytl užitečné informace pro zpracování projektu.
Výše uvedené řádky popisovaly jednotlivé kroky, které bylo nutno učinit. Ale nejen prací byl naplněn projekt, doplňovaly ho doprovodné programy. Pro zpestření projektu byla na naší škole vyhlášena výtvarná soutěž. Námětem byly budovy a krajina ve Verneřicích a jejich okolí. Technika libovolná, formát minimálně A4. Nejlepší práce byly koncem června, kdy soutěž skončila, odměněny.
V pondělí 25. června se pětičlenný tým žáků vypravil na zámek do Ploskovic, aby změřil své síly v regionálních znalostech s týmy z dalších škol. Při prohlídce zámku, která byla doprovázena výkladem průvodkyně, absolvoval několik kol otázek a úkolů, které byly zaměřeny i na týmovou spolupráci.
Verneřičtí občané byli průběžně informováni o postupu naší práce prostřednictvím zpravodaje Verneřicko, žáci školy se mohli dočíst nejnovější zprávy ve školním časopise Teenager.

Chceme-li hodnotit význam projektu, musíme k němu přistupovat z několika hledisek. Prvním z nich je zorný úhel žáka. Pro žáky byl projekt neobyčejnou příležitostí, jak se seznámit s historií svého bydliště, jak získat vztah k okolí, jak rozvíjet spolupráci se spolužáky (na dálku i s žáky jiných škol) a jak se zdokonalit v práci s výpočetní technikou. K projektu žáci přistupovali jako třída v jednotlivých hodinách (český jazyk, cvičení z českého jazyka, občanská výchova, společenskovědní seminář, informatika, výtvarná výchova), nebo jako jednotlivci, kteří právě ve dvojici či v malé skupince skenovali, fotili a podobně. Výsledky jejich snažení nepřijdou nazmar, vychází kniha, je připravována výstava a celý projekt je zdokumentován na internetových stránkách. Navíc fotodvojice budou použity jako výukový materiál pro žáky 1. stupně při vlastivědných vycházkách.
Pokud budeme sledovat hledisko školy, nacházíme opět několik pozitiv. Učitelé si vyzkoušeli práci na projektu, který v takovém rozsahu ještě na naší škole nebyl realizován. Škole byla zapůjčena technika (kvalitní digitální fotoaparát a software), bez které by bylo uskutečnění projektu nemyslitelné. A zůstala nám inspirace, která ovlivnila tvorbu ŠVP (školního vzdělávacího plánu). Obdoba projektu je v něm zanesena v několika podobách. Přestože byla práce na projektu nesnadná, chceme i v následujících letech pokračovat v započatém díle a vést nadšené žáky k naslouchání němých vypravěčů a poznávání jejich tajemství.