Švp Jedlová 8. 5. – 12. 5. 2006

Nápad zorganizovat školu v přírodě se zrodil v zimě. Prvním úkolem bylo vybrat lokalitu, kam se pojede. Volba padla na penzion Setuza v Jedlové. Původně měl jet celý druhý stupeň. Penzion má ale kapacitu jen 52 míst a žáci deváté třídy neprojevili o pobyt zájem. Nakonec jelo 32 žáků ze šesté až osmé třídy. Byl pro ně připraven turistický program i týmová soutěž.

8. května – den první
Je pondělí, máme sraz v půl desáté na nádraží v Benešově. Vyrážíme na školu v přírodě. Rozloučili jsme se s rodiči a nastoupili jsme do vlaku směr Česká Kamenice a Jedlová. Když jsme vystoupili, věděli jsme, že půjdeme pěšky. Mělo to být 1,5 kilometru. Měli jsme ale špatné informace. Navíc, když jsme se ptali na cestu, dvě staré paní nás poslaly špatným směrem a my jsme si asi tři km zašli. Pod Tolštejnem už mnozí litovali, že neposlechli a nevzali si méně věcí. Nakonec jsme přece penzion Setuza našli. S obědem na nás počkali a zavazadla nám od Tolštejna vzal hodný místní domorodec. Ubytovali jsme se a snědli rizoto. Odpoledne jsme vyrazili na hřiště hrát baseball a vybíjenou. Po večeři následovala ještě krátká procházka a v půl jedenácté byla večerka. Jen málokdo usnul. Největší vytrvalci strašili ještě v půl druhé ráno. Nakonec ale únava přemohla všechny. (MS)

9. května – den druhý             
V úterý dopoledne jsme šli do Jiřetína prohlédnout si křížovou cestu. Po obědě jsme vyrazili na opačnou stranu – na rozhlednu. Protože cesta vedla stále do kopce, mnoho za nás neodolalo a na Jedlové si dalo občerstvení, i když ceny byly skutečně s vysokohorskou přirážkou. Ještě před večeří jsme se rozdělili do týmů. Čeká nás totiž dlouhodobá soutěž. Budeme se muset vypořádat se sportovními i vědomostními úkoly. Soupeřit mezi sebou budou Dragouni, Čunčata, Hyperhráči a E. P. (extrémní puberťáci). Po večeři jsme si opékali buřty a ještě před večerkou jsme se dozvěděli první vědomostní úkoly a také nás čekalo napsat básničku obsahující zadaná slova. (DS)

10. května – den třetí
Byla středa, ráno jsme sportovali. Byl turnaj ve vybíjené a fotbalu. A odpoledne jsme se vydali přes Jiřetín do Varnsdorfu. Od rána za námi chodil cizí pes. Zjistili jsme, že se asi jmenuje Ben, šel s námi až do Varnsdorfu (6 km). Když jsme jeli zpátky do Jiřetína vlakem, museli jsme ho nechat na nádraží, nemohl s námi nastoupit. Některé účastnice výletu to obrečeli, zvykly si na Bena. Když jsme dojeli vlakem do Jiřetína, čekaly nás ještě 3 km pešky k penzionu. Večer byl na programu turnaj v kartách. (LZ)    
                                                           
                    
11. května – den čtvrtý
Čtvrtek. Ráno jsme vstali a po snídani jsme vyrazili na čtyřkilometrový výlet na Tolštejn. Bylo to fajn, jen nás bolely nožky. Když jsme se vrátili, bylo za dvě minuty dvanáct. Čas akorát na oběd. Trochu jsme si odpočinuli a čekalo nás sportovní odpoledne. Dohráli jsme turnaj ve vybíjené. Pak následovala vaječná soutěž. Dvojice si házely syrovým vejcem. Nesmělo se rozbít. Vyhrála dvojice, která dokázala vejce bez újmy přepravit na největší vzdálenost. Čekala nás také štafeta, místo štafetového kolíku jsme se oblékali do mikiny. Trefovali jsme se i míčkem do basebalové pálky. Celé sportovní odpoledne jsme zakončili utkáním v baseballu. Po dobré večeři následovala diskotéka. Byl to bezva den. (PP-DT-BS) 
           
                                                                                
12. května – den pátý
Pátek. Čeká nás odjezd domů. Abychom si stihli dobalit a uklidit pokoje, máme budíček o půl hodiny dříve. Ještě jsme se v jídelně dozvěděli konečné pořadí týmové soutěže. Každé ze zúčastněných družstev obdrželo sladkou odměnu a už jsme vyrazili na  vlak do Jiřetína. Tentokrát jdeme bez batohů, ty na nádraží dopravil správce penzionu. V Rybništi jsme při přestupování zjistili, že jsme stále všichni, jen nám chyběl jeden batoh. Domluvili jsme se s výpravčím, že ho pošlou za námi vlakem do Benešova.  Tady už na nás čekali rodiče. A v  pondělí zase do školy. (viz fotografie)

« Zprávy a novinky